Karel Horych

Práce a přátelé jsou vše, co mám

Nezná hodnotu peněz, nemluví a neslyší. Šťastlivec, řekli byste si. Život Karla Horycha (62) však provázejí spíše rány osudu. Ale také přátelství, pomoc a obětavost druhých.

Karel Horych je od narození hluchoněmý. Vyrůstal s mentálně postiženými sourozenci v nefunkční rodině, kterou otec záhy opustil. Přesto se nakonec díky podpoře otce dostal do školy pro neslyšící, kde se naučil znakovat a našel nové přátele. A jak se ukázalo, přátelství a sociální kontakt v práci mu v životě pomohly překonat nejednu překážku.

Na úřadu práce

Když se na začátku devadesátých let rozpadlo družstvo Aritma, kde Karel několik let kompletoval kabeláž do počítačů, skončil na Úřadu práce. Se svým handicapem nemohl rok a půl najít práci. Po dlouhých 18 měsících se na něj v únoru 1993 usmálo štěstí – dostal doporučenku do výrobního družstva Otava v Českém Krumlově, které také zaměstnává zdravotně postižené. A tohle štěstí se jej drží již přes dvacet let.

Budíček od přátel

V prvních týdnech po nástupu několikrát přišel pozdě do práce. Zaspal, protože neslyšel budík. Jeho spolupracovníci mu pohotově sestrojili vibrační model budíku. A to byl jen začátek. Kvůli svému handicapu potřebuje Karel pomoc také v situacích běžného života. Jeho kolegové brzy zjistili, že má potíže s vedením domácnosti, při jednání na úřadech či s lékařskou péčí. Díky několika dobrým přátelům, kterým naprosto důvěřuje, nyní zvládá i těžkosti všedního dne.

Svatá Milena

Bývalá účetní provozovny družstva Milena Chromá je skutečnou dobrou duší v Karlově životě. Když zjistila, že nezná hodnotu peněz, začala mu pomáhat s hospodařením. Díky ní si Karel mohl odkoupit byt do osobního vlastnictví a pořídit nové vybavení. S Karlem chodí Milena po úřadech, k lékařům, na nákupy a všude, kde je to potřeba. Dalším Karlovým dobrodincem je vedoucí provozovny výrobního závodu Jan Sedláček. Pomáhá mu třeba zajistit výlety se skupinou zdravotně postižených. V družstvu Otava pracují také tři neslyšící, s kterými se Karel velmi spřátelil a kteří mu pomáhají při komunikaci s okolím.

Důchod za dveřmi

Již za rok a půl by Karel mohl jít do důchodu, což ale dělá vrásky jak jemu samotnému, tak jeho zaměstnavateli. To, co mu osud vzal na sluchu, mu totiž přidal na jemné motorice. V Otavě se Karel věnuje výrobě cívek, cínování komponent a kabeláži. V těchto činnostech je nejlepší z celého týmu. Normy stanovené měsíčním úkolem Karel hravě převyšuje. Jeho šikovné ruce budou v Otavě chybět. S odchodem do důchodu souvisí i Karlův druhý, osobní problém. V domovských Hořicích na Šumavě by zůstal zcela osamocen. Proto se mu vedení družstva snaží zajistit pobyt v pečovatelském domě v Českém Krumlově. Získal by tak pohodlnější zázemí, ale především by neztratil kontakt se svými kolegy a přáteli. A o tom je život Karla Horycha především – může pracovat a žít mezi lidmi.