Kulatý stůl – Hradec Králové

V pondělí 7. listopadu se na půdě Ústavu sociální práce Univerzity Hradec Králové uskutečnil kulatý stůl k reformě systému podpory zaměstnávání OZP. Záštitu nad pořádanou akcí převzala místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Mgr. Miluše Horská a místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Radka Maxová.

Kulatý stůl navazoval na podzimní konferenci v Senátu na téma Reforma podpory pracovního uplatnění OZP v rámci kampaně Měníme zažité postoje – Vracíme zdravotně postižené do života a soustředil se na potíže prostupnosti systému pro OZP. S přípravou výrazně pomohla společnost Práce invalidů s.r.o. – aktivní člen AZZP v regionu. Zúčastnili se pozvaní zástupci odborné veřejnosti z oblasti školství, zdravotnictví, sociálních služeb, úřadů práce, zaměstnavatelé i zástupci krajských a městských úřadů. Přestože se z vážných důvodů omluvili zástupci senátu, sněmovny i vedení MPSV ČR, diskuse ukázala na řadu problémů, často chronických, které zasluhují systémové řešení.

V první části byly podány aktuální informace o postupu jednání o reformě podpory zaměstnávání OZP. Přes konstruktivní jednání už od roku 2015 na úrovni kompetentních odborníků MPSV ČR nedošlo k významným návrhům ve prospěch podpory OZP na volném trhu práce. Byla přijata některá metodická opatření a organizační změny v oblasti prostupnosti systému sociálních služeb a pracovní rehabilitace. V roce 2017 bude zahájen systémový projekt (ÚP ČR) k posílení odborných kapacit pro tento segment trhu práce. Nepodařilo se dosud najít způsob efektivního oddělení sociálně pracovní terapie od skutečného zaměstnání OZP v pracovním poměru. Do legislativních návrhů se dostaly některé dílčí návrhy zaměřené na podporu zaměstnavatelů s více než 50 % OZP, které společně považujeme za potřebné první kroky ke skutečné reformě.

Živá a velmi otevřená diskuse se rozvinula k tématu koordinace rehabilitace OZP, její včasnosti, prostupnosti a vyšší efektivnosti. Jednotlivé fáze rehabilitace OZP dosud nejsou v praxi propojeny, chybí kapacita i motiv jejich nositelů k potřebné spolupráci oblastí zdravotní, sociální i vzdělávací. V ČR není fond, instituce ani propojený informační systém, které by sehrály roli koordinačního článku. Nespojitá rehabilitace zahajovaná většinou až po získání invalidity a zabezpečení osoby dávkami a důchodem jen těžko může motivovat osoby v těžké životní situaci po nemoci nebo úrazu k nezávislosti a zpětné integraci do společnosti.

Přes řadu negativních zkušeností a řadu překážek existují dobré příklady spolupráce různých typů subjektů. Z diskuze vyplynulo, že částečná prostupnost funguje již nyní, ale jen mezi navazujícími články a nikoliv komplexně nebo pro osobní angažovanost jednotlivců. Prostupnost ze zdravotnického zařízení do následné rehabilitace má dobrou organizaci. Propustnost ze zdravotní rehabilitace do pracovního procesu již ne. Osoby po těžké zdravotní změně tak nemají představu ani možnost se zpětně integrovat do společnosti formou pracovního procesu. Ačkoliv je  prostupnost ze zdravotnického zařízení směrem ke školství funkční na základě osobních iniciativ, ze školství do odborné praxe již propustnost opět nefunguje. Zkušenosti účastníků také ukázali, že pokud v prostupnosti nedojde ke včasné návaznosti, vynaložené výdaje v procesu zdravotní péče nebo přípravy na budoucí povolání jsou zmařeny a zpravidla velmi rychle dojde k degradaci dovedností a schopností OZP se integrovat do běžného života. Nefunkčnost všech fází prostupnosti tedy společnost ztrácí značné finanční prostředky a životní příležitost ztrácejí i samotní OZP.

Zdá se, že na regionální či místní úrovni může efektivně fungovat spolupráce partnerů, kteří najdou společné zájmy, motiv a neformální spojovací články. Zpravidla však narazí na limity kapacitní i finanční. Velká část takových aktivit začíná projektem, a přestože se účelnost ověří a potvrdí po skončení projektu, není na dobré výsledky nijak navazováno.

Právní rámec koordinace rehabilitace se již od konce devadesátých let nedaří vytvořit. Je poukazováno na slabou motivaci části OZP k práci, na druhé straně nezájem zaměstnavatelů na volném trhu práce. Neduh přešel do chronické fáze „nedůvěry v systém“, kde většina neaktivních OZP nevěří, že jim iniciativa k zaměstnání a osobnímu rozvoji přinese větší kvalitu života, zatímco většina zaměstnavatelů nevěří, že může získat a zaměstnat OZP, kteří se stanou užitečnými spolupracovníky.

Účastníci se shodli na nezbytnosti pokračovat a rozvíjet spolupráci na místní a regionální úrovni, která i při neexistujícím legislativním rámci může být velmi efektivní. Současně považují za nezbytné pokračovat v intenzivnější komunikaci a spolupráci ve prospěch řešení chronických problémů větší veřejnou a zejména politickou podporou.

{gallery}stories/kkhk2016{/gallery}