Život s mým druhým já

Edita Černá (43) se chtěla stát novinářkou, a tak šla po gymnáziu studovat žurnalistiku. Měla v plánu užít si studentský život se všemi jeho radostmi. Plán se ale změnil.

„Asi před patnácti lety, ještě na škole, jsem onemocněla, ale dlouhou dobu se nevědělo, co mi vlastně je,“ říká Edita. „Velmi brzy po sobě mi pak zemřeli oba rodiče a já jsem se o sebe nedokázala postarat.“
Sen o kariéře novináře se rozplynul. Po smrti rodičů Edita najednou neměla peníze na jídlo, na zaplacení poplatků za bydlení a s vedením domácnosti si také nevěděla rady. Pomalu, ale jistě se před ní otevírala dluhová past. Začala se bezprizorně toulat městem.

Práce a přátelé jsou vše, co mám

Nezná hodnotu peněz, nemluví a neslyší. Šťastlivec, řekli byste si. Život Karla Horycha (62) však provázejí spíše rány osudu. Ale také přátelství, pomoc a obětavost druhých.

 

Karel Horych je od narození hluchoněmý. Vyrůstal s mentálně postiženými sourozenci v nefunkční rodině, kterou otec záhy opustil. Přesto se nakonec díky podpoře otce dostal do školy pro neslyšící, kde se naučil znakovat a našel nové přátele. A jak se ukázalo, přátelství a sociální kontakt v práci mu v životě pomohly překonat nejednu překážku.

Naše příběhy